Sedím, sedíš, sedíme

Tak si takhle včera hraju, tam se natáhnu pro hračku, ochutnám ji, zkusím zase nějakou jinou, a najednou vidím, jak se maminka raduje, protože jsem prý sám seděl. Tak mě ta radost vyvedla z míry, až jsem se převalil na stranu. Ale dneska, když jsem se koupal, jsem vydržel sedět už docela obstojně a dlouho a mám to i fotograficky zdokumentováno, takže se brzy pochlubím. Je to legrační, jak se všichni okolo mě radují z nových věcí, které dělám, a já si to přitom nijak neuvědomuji. Dneska jsem jel také poprvé v nákupním košíku bez autosedačky, a tak jsem seděl vedle Liamka. Byla to sranda, smáli jsme se na sebe, ale po půl hodině mi už přišla dlouhá chvíle, až jsem z toho začal klimbat... chrrrrrrrr

Jak jsem se tu ocitl

Narodil jsem se v září 2009 v Margate. Maminka jela do nemocnice na vyšetření a za dvě a půl hodiny už mě měla v náručí. S jakou lehkostí jsem se narodil, s takovou lehkostí i pokračuji v žití. Alespoň to tak říká moje maminka, která tvrdí, že jsem andělské dítě a že neví, jak si mě s tatínkem zasloužili. Mám skvělého brášku Liamka, který mi dává pusinky, směje se na mě, lepí mi do vlásků nálepky a asi se mu moc líbí moje hračky, protože mi je rád bere. Rád si cucám palečky, skákám v hopsadle a spím. Když jsem se narodil, tatínek se radoval, že se podobám víc jemu než mamince, hlavně proto, že jsem měl tmavé vlásky. Od té doby mi hodně tmavých vlásků vypadalo a ty nové jsou docela světlé, takže teď se zase asi víc podobám mamince. Ale tatínkovi to nevadí, protože jemu se maminka moc líbí. Maminka zase tatínka utěšuje, že mi vlásky určitě ztmavnou, tak uvidíme.

Návštěva u babičky v Irsku

Tak už jsem dneska třetí den v Irsku. Moc se mi tu líbí, protože jsem konečně mohl na vlastní oči vidět svoji babičku, sestřenice, strejdy a tetu. Hned první den jsem ale musel do nemocnice, protože mi nebylo moc dobře a hodně jsem zvracel. Jeli jsme do nemocnice, kde se narodil můj tatínek. Od té doby tam prý nebyl. Všichni se o mě velice dobře starali, lechtali mě po těle takovým studeným kolečkem a pak mi svítili do uší a krku světýlkem, ale nenašli mi nic špatného. V nemocnici se mi líbila veliká postel, na které jsem si hrál s hračkami, a taky fousatý pan doktor, na kterého jsem se smál. Jsem ale rád, že jsem mohl jet domů. Snažím se hezky papat a udržet to v bříšku, a zatím se mi to docela daří. Nejvíc mi chutná banánová kaše. Zítra jsou Velikonoce, možná že dostanu čokoládové vajíčko, ale asi si ho schovám až napřesrok...